Performance
 
 Friday was the day of the sharing of the work through a performance in the National Library - it has been a busy few days so there are still some blogs to add in here but in the meantime here are some words plus the finale lyrics which the groups wrote themselves.

>

 
 The day of the performance was a brilliant experience, if a very  demanding day with high expectations to perfect the work we had done and present a finished piece worthy of the stunning setting in which  we would showcase the weeks achievements. The day began with real  anticipation for that evening, a feeling which ran throughout the  rehearsals.
 
 We spent the day rehearsing our finished pieces, putting finishing  touches to them and making sure everyone was happy with the structure and so forth. We them moved our pieces into the space and  tried them out in the library for the first time - the city scape scene in particular suited the location it had, parallel to the main  doors and right below a stained glass window - even in quite harsh  daylight it was a striking image. The other pieces all had a chance to work in the space as well and we discussed ideas for how we could  emphasise the space we had even more, such as possible lighting ideas.
 
 At the start of the performance everyone was nervous! Will did a  great exercise which encouraged us to focus and consider the task we > had; if it wasn’t for that I think we’d all have been a bit too  lively! The beginning song perfectly set the tone for the rest of  the show, and the evening passed by in what felt like seconds - it  was strange, to feel a weeks worth of work go so quickly, but then I  suppose we could never really show a complete “performance” of the  weeks work, as so much of the week was about us as people rather  than the show. As it was, I really enjoyed performing altogether in  Tallinn library; some highlights for me included speaking two words  of Estonian quite appaulingly but also working with Tilda who,  despite being in the same Youth Theatre, I’ve never had the pleasure  of working with before and singing the song we’d all created at the  end. People’s personalities really did shine through and when I did  watch some parts of the show, there was no distinction between  countries or social groups - everyone really was just part of it and  it made for an incredible atmosphere.

 Once the performance was over we all had a party in the theatre  workshop space! Amos decided to DJ for a while which I think meant we ended up with a few more cliche songs than we would have  otherwise got, but that’s the Yorkie’s fault - we requested them! A sort of second performance began where we all improvised dances and  messed about, played ‘pony’ and had far too much pizza and coke. In short, the week finished almost as it had begun, on a real high, but  this time we were surrounded by our friends and cast members and could easily put names to faces as if we’d known each other for years.

 One final word... Thank you to Mandy for making this trip possible,

Love to everyone reading

From Team England!

Live Long and Prosper!

 
> Finale

> England
 
> Dear myself , he packed his suitcase and he said his goodbyes
> He put on his hooves and set off for the skies
> I am an open book – life is unpredictable
> A pencil in the hands of reckless abandon
> Life is like death, inevitable, never dying
> Carved their initials into the trunk of the tree
> I hope when I’m 37 I don’t wish to be
> 17 again, live long and prosper.
>
>
> Estonia
>
> Kallis Mina
>
> Koik on loksunud paika
> Olen teinud oigeid valikuid:
> Tuli, kirg, armastus, soprus, joud, eesmark.
> Tuleb votta riske, et elus edasi jouda.
> Tuli, kirg, armastus, soprus, joud, eesmark.
>
> Armastusega,
> Minult!
>
> Kallis mina, kirjutan Sulle
> Luba, et jääd alati iseendaks
> Sa tead, et geniaalsus pole kaasasündinud
> Tee iga päev midagi, mida kardad
> Elu on nagu tee, kus on palju silte
> Kui kardad eksida, vaata enda sisse
> Maailm on Sinu, tule ja loo
> Ole vaba, armastusega Sinu
>
> (Dear Me,
> Everything is in the right place
> I have made the right decisions
> Fire, passion, love, friendship, strength, aim
> Gotta take risks to get forward in life
> Fire, passion, love, friendship, aim.
>
> With Love,
> Me!
>
> Dear myself, I´m writing to you
> Promise, that you will stay always yourself.
> You know, nobody is born a genius
> Do every day something you´re afraid of
> Life is a road, with lots of signs
> If you´re afraid to make a mistake, look inside yourself
> The World is yours, come and create,
> Be free, with love, Me.)
>
>
>
>
>
>
>

>
>
>
>
>
> Czech Republic
>
> Milý deníčku, ať jsem tady nebo tam,
> na jeden týden stále vzpomínám.
> Když jsem byl z domova v zemi cizí
> a bál se, že můj strach nezmizí.
> Však potkal jsem přátele z různých koutů,
> vždy, když mám trable, oni jsou tu.
> Čas s nimi tak neúprosně běží.
> Loučit se … to půjde stěží.
>
> (Dear diary, wherever I am.
> I still remember one week.
> When I was in a foreign country a long way from home,
> and I was afraid that my fear would never disappear.
> However, I met friends from different countries,
> If I have troubles, they are here for me.
> The time comes to be without them.
> To say goodbye... it‘s not gonna be easy..)
>
>
>

>
>
>
>
> Slovakia
>
> keby som ja skor vedala
> Ze zivot nie je sta malina
> V skole by som vdzy sedela
> Nerastla by som ako burina
> Pri krikoch ruzi som burina
> Nie je dymu bez ohna
> Nepodcenuj sam seba
> Tak udrite si vsetci do mna
> A svet celkom bez mena oblepeny cenovkami
> Z kancelarskej tlaciarne

Being Yourself Czech Republic        Dneska jsme se, po příchodu do knihovny, opět rozdělili na dvě skupiny – jedna vždy s hostem, kterým byla choreografka, upravovala scénku, kterou jsme den předtím udělali s Arjiim a druhá měla s jiným hostem – také ženou – dělat různá cvičení na fantazii, rychlou tvorbu a podobně.  První část dopoledne – upravování částí představení – nebyla příliš náročná, protože základy a většinu detailů už s námi nacvičil Arji, takže jsme dolaďovali jen jemné drobnosti. Druhá část byla o něco náročnější – museli jsme rychle přemýšlet a rychle konat. V jednu chvíli jsme se všichni položili na zem a naším úkolem bylo snít sen, do kterého nás navigovala naše lektorka, a přitom být sami sebou.  Sny všech lidí byly naprosto odlišné (měli jsme vyjít ven z budovy, projít se po podzimním městě a jít zase zpátky) – někdo se třeba snažil otevřít okno, a když se mu to podařilo, už musel jít zpátky, někdo se ve městě ztratil a zpátky vůbec nedošel apod. Bylo zajímavé poslouchat ostatní, jak podle stejných instrukcí snili úplně jiný příběh.         Po obědě jsme cvičili, jak rytmicky zpracovat věty (např. naše byla I want not to regret things I haven´t done and if so go out and do them) a vložit do nich prvky beatboxu či zpěvu a to celé třeba zpívat ve třech jazycích najednou. A druhá skupina, vedena Arjim, složila a secvičila závěrečnou píseň pro naše vystoupení.         A večer, když jsme se navečeřeli, jsme si projeli celé závěrečné vystoupení v prostorách národní knihovny, načež jsme se unavení a vyčerpaní vrátili do hotelu, kde jsme téměř okamžitě usnuli.  England          Now we are nearing the end of the week, everyone feels comfortable enough to really be themselves with one another and engage completeley in all the workshops and social activities. This is reflected in the workshops we have participated in, including one workshop in particular where we were encouraged to use one another´s bodies as a climbing frame. After this we were divided into groups, and focused on one person climbing over the entire group. This approach and physical contact helped to create an atmoshphere of trust, ambition and unity. We also took part in a session where we were encouraged to see things differently. One example of this was that we were given a blank sheet of paper and asked to create whatever we could with it. The results illustrated how diverse the group really is, with one person designing a game to play with others, another attaching the paper to his face and another creating a desk with an armchair and a laptop. While this might say a lot about everyone’s personalities, it was interesting how similar our approach became when we were given paper with text printed on it. Although everyone had different responses to what they made, everyone respected the fact that there was text written on the page and someone had gone to the effort of writing that text. Our afternoon workshop entailed a lesson in creating rhythm. For this we were given a four bar beat and wrote our own lyrics that were true to our dreams, ambitions and experiences. In our Yorkie group we came up with lyrics that were honest to us as individuals; for example, when I am 37 I hope I don´t wish to be 17 again, Live long and prosper. It was a great chance for us to get back together in our national groups and try and articulate how we felt about the future, especially as this week and the people we´ve shared it with seem to have had a big impact on all of us. We then took our songs into the performance space in the library, and played around with vocal techniques and harmonies – Tom Western surprised all of us by having an incredible ability to improvise his own harmonies and sing like a professional! Everyone is really proud of the work we´ve created and developed today; now the show is really coming together and all of us are being ourselves, seeing our work polished for performance into a unique piece of site specific theatre. Slovakia Bud SEBOU! Farby, odtiene, tiene, farbicky, svetielka, momenty, farebne zrkadla. Kazdy odtien ma svoje zrkadielko. Vedeli ste to? A ze kazdy clovek drzi jedno zrkadielko... to vam uz niekedy doslo? Ze jeden clovek a jedno zrkadielko vedia spolu vytvorit sirokansku skalu farebnych tonov? ...len jeden clovek a jedno zrkadlo. Pecka je, ze tu nas je vela, vela ludi, vela zrkadielok, vela farieb, vela tonov. Potrebuje to chytit harmoniu? Treba dirigenta? Pravdaze, ale kazdy nech je SEBOU. So svojim zrkadielkom v ruke. Svietiacim. Odrazajucim. Odzrkadlujucim. Jeho VLASTNE vnutro. Drz ton. Pevne. mm 28.10 Estonia – Being Yourself Neljapäev oli päev, kus keegi enam ei tegelenud näitlemisega. Võib öelda, et sellega on nüüd lõpp. Nüüdseks tunnevad kõik ennast vabalt – enam ei pea keegi näitlema, et ta on selline või teine. Nüüd on kõik inimesed nad ise. Nad on need, kes nad on kodus, kes nad on vabal ajal, kes nad on tööl – nad on siin lõpuks sellised, nagu nad tahaksid olla, nagu nad tegelikult on. Nad tunnevad ennast nii vabalt, et see on lihtalt hämmastav. Kõndides mööda pimedat Rahvusraamatukogu, lauldes aafrika meremeeste laule, enda tehtud meloodia ja sõnadega võimsaid tundeid tekitavad ning külmavärinaid põhjustavaid laule – nüüd lõpuks oleme me vabad ning võime teha asju hingega. Ma loodan ja ma usun, et see ei ole ajutine. Ma tahaks, et kui kõik need inimesed naasevad oma igapäevaelu juurde, siis nad suudavad säilitada endas seda vabadust. Et nad suudavad olla näitlemiseta nad ise. Ja ma soovin meile kõigile edu selles, edu olemises meie ise...

More thoughts from Tallinn - Czech, Estonia, Slovakia and England

Czech Republic                Středa 27. 10. - O tom, jak jsme našli sami sebe ve světě hudby

Po náročné, leč chutné snídani, což pro mě a mnoho z mých přátel představovaly palačinky, jsme se jako každý den přesunuli do estonské národní knihovny, kde jsme byli – po zahřívacích cvičeních – rozděleni do dvou skupin a workshopy mohly začít. První workshop spočíval v napodobování masového chování nižších tvorů, jako jsou krabi, šneci, trollové, nebo hříšníci a soubojů mezi jednotlivými druhy a druhý v nalezení svého přirozeného hlasu a dokonalého propojení hlasu s pohybem. A to je také téma dnešního příspěvku. Ale na to, abychom se mohli o něco takového pokusit, jsme se museli nejdříve uvolnit (prodrbat si hlavu a promnout uši, povolit ramena a kyčle nechat volně stáhnuté). A teprve potom jsme mohli přejít k dechovým cvičením a hledáním svého vlastního hlasu. To spočívalo ve vydávání zvuků propojených s pohyby, mimikou a gesty. Tím pro nás končil dopolední workshop. Pokračování bylo až po obědě – odjeli jsme do tradičního dřevěného domu, vzdáleného asi 40 km od Tallinnu. Tam na nás čekali estonští hudebníci s jejich tradičními nástroji, tanci a písněmi. I my jsme měli představit národní, či lidové písně vlastní země, ale protože jsme postrádali kytaru, odložila se naše píseň na dobu blíže neurčenou. Nejosobitější prezentaci tuzemské hudby předvedli Britové, kteří zazpívali skutečně kultovní píseň – Bohemian Rhapsody skupiny Queen. Estonská a slovenská lidová hudba se příliš nelišila od našich písní. A veškeré umění jednotlivých zemí nám posloužilo jako inspirace k malování vlastních hrnečků, jako vzpomínka na náš nezapomenutelný pobyt zde. Po tradičním zpěvu a tancích jsme měli i tradiční estonskou večeři – maso na způsob sekané s celými vařenými brambory a na závěr jablkový moučník. Poté jsme za mokrého sněžení odjeli do hotelu, kde jsme se naložili do bazénu a spokojeně usnuli, ve svých pokojích, po dni plném divadla, hudby, tradicí a hlavně ohromujících zážitků s lidmi, které sice známe jen pár dní, ale jsou nám blízcí, jako bychom je znali již léta.

Jarek Jurečka         

Na jevišti se dějí prapodivné věci,

Co bych o nich mohla říci…

Stojí tam jedna dáma,

Myslím, že se jmenuje Anna

Učí nás halekat do daleka,

Vzduch mezi zubama proudí,

Jako když teče řeka.

Dýchací cvičení je pro nás hračka,

Jenže pak následuje rvačka.

Prát se naoko a vyluzovat zvuky máme.

Zvuk s pohybem dohromady dáme.

Pak ve sbor se proměníme

A celý sál hlasy rozduníme.

Jarek jako dirigent :-) to je teda trefa…

Jen mává rukama a dělá divná gesta.

Po krátkém odpočinku jdeme obědvat

A s plným žaludkem musíme do busu nasedat.

Malý kousek za Talinnem

Stojí dům s dřevěným stolem.

Hrají tam dva lidé na housle

A učí nás prý tradiční estonské tance.

Trochu si šlapeme na nohy

A hrajeme na lovecké rohy.

Malujeme si hrnečky

A na ně stromy a vlaječky.

Domácí sekaná s bramborem všem chutnala,

Ale na jablečný koláč se skořicí neměla…

Cestou domů začalo pršet a sněžit,

Ale to už nikdo kvůli únavě nechtěl řešit…

Při zvuku hudby do postýlek uleháme

A pomalinku usínáme…

 Petra Nahlikova 

Estonia          Finding Your Voice

Täna oli see päev, kus meil käis külas legendaarne Anne Türnpu, kes viis meid rännakule, kus me avastasime oma kehades ja häältes selliseid kohti, millest me ise polnud teadlikud. Kes teist näiteks teadis, et kõrva ees on üks avaus, kus saab hästi oma näppe soojendada? Või kes on mõelnud selle peale, et me võime erinevalt puhudes puhudes väljutada nii sooja kui ka külma õhku?

Oli tore tunda, kuidas keha ja hääl muutusid justkui üheks osaks, mida ei saa lahutada üksteisest. Kui üks liigub, häälitseb ka teine ja kui üks toob esile hääle, siis teine tahab automaatselt liikuda. Nii see juba on ja see on täiesti normaalne ja isegi väga meeldiv ja vabastav! Peale suurepäraste rollimängude mängimist, sisenesime me oma mõtetesse, et rännata korraks koju ja mõelda selle üle, mis on meie jaoks tõeliselt tähtis...

India päritolu Arji töötoas õppisime me ka oma häält leidma – seekord aga miimi tegemise abil – ehk me mängisime erinevaid elukaid, sulandudes lõpuks üheks suureks elukaks ning alguses vaikides, hiljem lisades enda teo/kala/trolli/haldja/jms häält. Vägagi omapärane kogemus.

Pärast lõunat meil õnnestus külastada Raudoja kõrtsi, kus oma suurepärase hääle olid leidnud kaks Eesti rahvamuusikut, kes tantsutasid kõiki meid korduvalt. Ja pole hullu, et kõikidest sõnadest aru ei saa – kõik üürgasid koos kaasa. Hiljem demonstreerisid kõik riigid oma laulmisoskusi – inglased tegid suurepärase miksi tuntud lugudest, slovakkidega koos laulsime toreda laulu väiksest mustast koerast ning eestlased demonstreerisid regilaulu näitel, kuidas vanad eestlased laeva ehitasid.

Kuid ka see ei olnud kõik – oli aeg lasta häälepaeltel natukene puhata ja võtta kätte pintsel ja sulepea, et kaunistada endale kruus. Kui need kruusid vaid oskaks rääkida, siis nad jutustaksid pikalt, kuidas me ponnistasime ja üritasime neid ilusaks teha. Tulemus selgub pärast seda, kui nad on 2 ööpäeva kuumas tules higistanud.

Estonia

Slovakia  

(stale bez diakritiky, sorry – budte radi ze to nie je po anglicky :))

   objav svoj hlas

Zeby to vsetko bola len nahoda? Je to len zvlastna zhoda okolnosti? Nasli sa tu odrobinky zo zvysku vidiaceho sveta? Ludia citiaci a chcejuci byt citeni? Ludia prepajajuci svety... vnimajuci vone, farby, zvuky... pohyb... LUDIA, KTORI SA VEDIA HRAT?!
Sokujuce prostredie, kde sa kraca daleko za hranice obmedzenej spolocnosti.
Emocia. Priestor v ktorom je clovek nakoniec opat len clovekom. Niekde daleko za obzormi svojho vlastneho bytia. Precitajuci do poznania, ze je normalne objavovat v sebe aj inakost, tmu, zakutia, ktore nechavame inokedy zapadat prachom. Neriesit len vsetku tu krasu, ktora nas usadza na oblacik klamstva o nas samych.
To sa dnes dialo. Hladali sme. Patrali. V nas. Vsetko. Ludia citiaci, chceni byt citeni, ludia prepajajuci svety, vnimajuci vone, farby, zvuky... pohyb... LUDIA, KTORI SA VEDIA HRAT!!

mm

England

Today, during Arna's workshops we lost all our inhibitions, whilst focussing on vocal experiment, and teaching us how to warm up properly and feel keyed in with our bodies. When half of the group played an game of shouting their inner voices at each other, it was interesting to discover how everyone's approach was completely individual, the noises they made and physicalities they had, and through this each participant discovered his/her voice. 

What's more, the workshop not only helped us find our voice but helped us become more in touch with our bodies, by making us explore all physical and vocal possibilities. For example, the game of face contortions allowed you to really experiment and pull faces you never knew you could. She stressed the importance of "looking ugly" and tried to strip down any inhibitions we had, or belief that we had to be „beautiful“ and thus each person, through working together found a greater confidence within them.

Overall we feel that everyone was themselves throughout the day, finding their own voices particularly in the performing their national songs, everyone together doing Estonian dancing and with the artistry we explored. There was a strong creative atmopshere throughout, a  feeling of growing self confidence and of course on Abigail’s part, the warm feeling of dog slobber. 

Prepojenia      Slovakia

Tak ako sa zo zakladnych farieb daju pomiesat rozne odtiene.

Tak ako sa z neznamych tvari stavaju zname.

Tak ako sa z jazyka stava cosi  nepodstatne.

Tak ako sa z mlcania stavaju silne pojmy.

Tak sa kultury recou umenia menia na ludi.

Ako sa tak pozeram okolo seba.

Ako sa tak vnimam pomedzi to vsetko.

Ako sa tak spoznavam a otvaram sama pred sebou.

Tak sa nadsena pytam, cim sa to tu deje?

Ako je to mozne, ze sa zabradlia lamu.

Sice nie v hlbke desatrocneho priatelstva.

Sice nie v zmysle absolutneho vyznamu.

Sice nie v snahe zachranovat svet.

Avsak v pojme „PREPOJENIA“.

     mm

England, 2^nd day blog

Group bonding is something which isn’t new to our youth theatre; we were very close as a company to begin with, but this experience and what we have shared so far has brought us closer together even more than before. The opportunity of being in Estonia and living together in the hotel means we are literally in each others pockets, so it’s a very good job we all get along! Fun activities such as swimming and saunas, as well as general hotel silliness ( with Neil’s “complimentary” water and dodgy sink) has allowed people’s individual personalities to shine and complement each other to make a really fantastic group of Yorkie friends.

As well as further bonding in our Yorkie group, today has given us a chance to really mix with the others from Estonia, the Czech Republic and Slovakia, something we were all really keen to do. Working in smaller groups away from our English peers, devising short stories from fairy-tale templates allowed us to get to know a few people really well and share something creative which transcended language barriers. A few of us even attempted another’s language (although we were significantly worse at speaking Estonian than the Estonians are at speaking English!) This task gave us the opportunity to bond outside the workshop – we were lucky enough to be taken on a guided tour around the beautiful ‘old Town’ Tallinn by the Estonians. After viewing the churches and market squares we settled in a traditional pub/café for a well deserved and warming hot chocolate – all the Estonians are insisting it isn’t actually that cold, but we’re freezing! Well, apart from Neil, who is all man…

Bonding     

Estonia

What have we learned about other cultures? 

We've spent a day together now. Friendships begun, basic phrases badly pronounced and  
traditional food gorged upon.
Our first creative exercise shows differences and similarities. We were  
given a theme to base a still image on. The theme was how we feel  
oppressed and there was a general underlying theme of suppression of  
individuality and personal expression. We performed songs and skits 
and after a general international love in of quiz and food, we snached  
a few precious hours sleep before a busy monday. 

Tere!

Esimene päev Platform11+ „Shared Stories From European Schoolyards“ on edukalt läbi.

Täna tegime erinevaid ice-breaking mänge ja tutvusime teiste osalejatega Slovakkiast, Tšehhist ja Ühendkuningriikidest.

Esiteks peaks mainima, et Ühendukuningriikide noored otsustasid Eestisse kaasa tuua vihma. Samuti aga tõid noored Yorgi elanikud  kaasa oma briti aktsendi, vaba suhtlemise ning hea huumorisoone. Nende kodutööst selgus, et Inglismaal on jaburad lastekaitse seadused (nimelt ei tohi seal ilma esmaabi koolituse läbimiseta lapsele plaastrit peale panna), kohutavalt palju reklaame ning peadpööritavad tantsud, millega nad vuhisesid läbi VAT-teatri saali. Saime kinnitust ka faktile, et Inglismaal osatakse hinnata head teed. Huvitav fakt: kõik luiged Inglismaal on kuninganna omand, seega neid ei tohi mitte mingil juhul tappa!

Slovakkia tüdrukud näitasid meile oma rahvustantsu, mis põhiliselt seisnes harki-kokku hüppamisest. Huvitav, kas kõik tšehhi noored protesteerivad süsteemi ja ühiskonna normide vastu sama tulihingeliselt, kui need 7 noort?

 Slovakkidel on samuti imemaitsev rahvustoit ja ka jook, mille algupära osas nad peaaegu, et läksid kättpidi tšehhidega kokku. Slovakid näitasid end kui vägagi positiivselt meelestatud rahvast, kes ei kohku tagasi mitte millegi šokeeriva eest. 

Tšehhi noored  näitasid meile oma loomingulisust – tuleb välja, et pudelist, kus on vedelik sees, on võimalik teha imeilusat muusikat ja hiljem seda vägagi omapäraselt tühjendada ning lõpetada oma etteaste muusikapalaga.

 Seda ma ei tea, aga ma võin lubada, et nii head kooki te ilmselt mujalt ei saa, kui Tšehhist. Samuti olid neil väga head vahvlid ja nad olid vägagi erutunud kamajahust. Nad tantsisid ka kauni klaverimuusika saatel hoogsat polkat.

Esimene päev oli väsitav ja tore, saime teada palju uut erinevatest kultuuridest. Kõige tähtsam oli aga näha eri rahvusest ja kultuuridest inimesi, nende omavahelist suhtlemist ja suhtumist ümbritsevasse. 

Estonia

Sunday 24.10.2010 Introduction and culture day

    Dnešní celý den probíhal ve znamení kultury jednotlivých států.

Každý národ, každá země je odlišná právě svoji kulturou. Pod pojmem kultura se skrývá v podstatě všechno hmotné a nehmotné od architektury a nástrojů přes jídlo a pití  až po divadlo, hudbu a festivaly...

    O čem tedy byl dnešní den? Každá  země (Estonsko, Slovensko, Anglie a Česko) se musela nějak představit ostatním.

    Prvním tématem byly takzvané živé obrazy. Ty měly poukázat na nějaký problém kolem nás, buď problém ve škole nebo v dané zemi. Každá země měla samořejmě něco jiného, ale všechny obrazy spojoval jeden problém a to, že lidé se liší svým životním stylem, oblečením, názorama a ostatní je rádi diskriminují, posmívají se jim jenom proto, že se chtějí lišit  ci maji jiny nazor.

    Dalším bodem programu bylo kratičké představení kultury našeho města a  naší skupiny, to co nás spojuje. Estonsko a Slovensko to pojali úplně jinak než my a Anglie. Vybrali si jednu věc - text, která lidi u nich ve skupině spojuje a dramaticky to stvárnili. Vše se točilo kolem fenoménu Facebook a kolem ostatních sociálních sítí, jako je ICQ, Twitter... o tom, že lide rádi utíkají od reality k fikci. Anglie zas spojila  ovlivnujici reklamní slogany s nejznámější britskou hudbou. A my jsme se prezentovali písničkou Plzeňská věž, kterou jsme hráli na flašky od plzeňského piva, které byly naplněny vodou. Dále jsme stvárnili naše nové plzeňské kašny, hokej, boj o titul hlavního evropského města kultury v roce 2015 a vše jsme zakončili moderní verzí Plzeňské věže od skupiny Semtex.

    Na závěr dne pak každá země nabízela k ochutnání své tradiční jídlo a  pití. Take jsme se ucili tradicni tance. Nejvice zaujala ceska kofola (kterou si Slovaci chteli privlastnit), slovenska brinza, estonske rybicky a anglicky caj s mlekem....

P.S. Kofola je nase!!!!!

Czech Republic

Kultúra

Ako kazdy iny den... nie. Presne tak tomu nebolo. Nerozumiem. Zvuk. Pohyb.  Emocia. Otazka? Odpoved... nie. Presne tak tomu nebolo.  Zvuk, pohyb, emocia, otazka –  avsak bez odpovede. Volnost, pre myslenie. Ine a vseliake, prelievajuce sa a presypajuce. KULTURA.

Clovek by si pomyslel, ze prijekt bude plny „normalnych“  veci... ale co s nimi, ked v skutocnosti tu carovne premiena carovno carovnymi vlnkami, tuziacimi po dalsom carovne? Ma to system.

Kreativita  a system. Nikdy som si takto plne neuvedomila, ze v slove „kultura“ sa skryvaju aj tieto dva, zdanlivo sa odpudujuce  vyrazy. Atmosfera spontanneho prijatia v priestore 4 roznych kultur. Nepozame sa ako konkretni ludia, pritom sme vsak Slovaci a Estoncania mali opakujuce sa zimomriavky ked sme nezavisle od seba prisli s rovnakymi  myslienkmi v uz doma-pripravenom predstaveni.  Dva krat za sebou v dvoch odlisnych ulohach. Dobre, to je vsak len jeden miniaturny najmensi postreh. Nejde teraz len o tento pocit, zazitok. Ide tu o omnoho viac. Ide tu o zistenie, respektive o pochopenie, ze v urcitom bode sa slova stavaju nesmierne nekompletnymi, pretoze atmosferu a jednotu hmatatelneho „zazitku jednoty“  jednoducho nevystihnu.  

Ako rozumiet nezrozumitelnemu.  Ked jeden druhemu supa na spagatiky…

KULTURY sa tu prelievaju a presypaju. Vidia jeden spolocny bod. Cloveka a jeho otazku.

Tallinn 2010 is the Youth for Europe Exchange, hosted by VAT Teater, Tallinn in the wonderful building which is the Estonian National Library.

40 young people from 4 European countries ( Estonia, United Kingdom, Slovakia and Czech Republic) are meeting and working together through the arts for 8 days to exchange stories and experiences.

Every group has prepared short presentations which they will share on the first day to start discussions on cultural identity and difference, issues they care about and the stories they might want to tell of the Europe they live in.

Using different methods in the performing and visual arts, facilitated by a team of international specialists, the young people will work towards finding an artistic expression of their thoughts and feelings in a collaborative and social way.

Watch this space to see how we are getting on!